Původ těchto magických znaků není dodnes přesně doložen. Znaky byly ryty do kamene, nádob, klenotů, zbraní, ale i do bukových větví nebo tyčí, které mohly dobře posloužit jako počítadlo při obchodování. Možná tam někde nalezneme kořen úsloví: "Připište mi to na vrub!" Dím: "V runách bukových je vryto:
Ejhle, jest mi radostí konati vůli Tvou.
Uprostřed srdce mého jest zákon Tvůj."
(40. žalm)
PŮVOD RUN
Antonín R. Svoboda ve svém "Mystickém žaltáři praslovanském" uvádí, že výraz runa je praslovanského původu a znamená přímku. O tom, že Slované měli své runy, se zmiňují i jiní autoři. Runy byly z technických i magických důvodů tvořeny pouze z rovných čar, jejich hranatost nápadně připomíná vrypy nože.
Jiné prameny uvádí jako období vzniku runového písma roky 200 let př. Kr. až 200 po Kr. V tomto období se pod vlivem latiny a řečtiny vyvinula stará germánská znaková sada. V době mezi roky 500 - 900 po Kr. vstupují runy do anglosaské kultury a v rozmezí let 600 - 1000 po Kr. vstupují do skandinávské tradice. Není bez zajímavosti, že řecká alfabeta byla rozšířena z původních 16 znaků na 24, kdežto runové znaky byly v jedné ze svých verzí redukovány z 24 na 16 znaků.
V úvahu připadá i domněnka, že kořenem run je některý ze severoetruských jazyků, neboť runové znaky nesou mnoho shodných rysů s etruskou abecedou, používanou od 5. stol. př. n. l.
Chceme-li vypátrat jazykové korespondence, musíme hledat kořeny v německém jazyce. Jde-li nám však o runy, musíme je procítit, což nám umožňují runové pozice a tance, ve kterých můžeme navázat spojení se silami Země i Kosmu.
RUNOVÝ ŘÁD
Slovo runa souvisí s německým raunen, což v češtině znamená šepotání (tajné), jeho význam je překládán jako Tajemství (německy Rune). Toto tajné písmo bylo užíváno především k účelům bohoslužebným. Nejznámější runová abeceda se nazývá FUThARK fuwark a její název je odvozen od zvukových ekvivalentů prvních šesti run. Runových abeced existuje mnoho variant, přičemž se liší jak počtem run, tak i jejich názvy.
Pochopení runové symboliky je však vcelku obtížné. Neexistují písemné prameny, které by nám odhalily učení starých... Tato mysteria se předávala pouze ústní formou, a tak dnes můžeme jen tiše tápat, či analyzovat číselné postavení runy ve Futharku nebo rozebírat jejich symbolický význam. Runám byla připisována moc propůjčovat sílu živým bytostem i předmětům; byly tak například magicky ovlivňovány zbraně.
Germánský Futhark, čítající 24 znaků, je dělen na tři skupiny po osmi runách. Toto dělení se zachovalo i u modifikací runové abecedy i když počet run není vždy dělitelný osmi. Skupiny se nazývají AETT (AETTIR) a tento výraz by se dal přeložit jako rod či rodina. První Aettir popisuje počátek Stvoření, oplodnění hmoty Duchem. Druhá skupina počíná runou Hagalaz a odehrává se zde věčná změna, pokušení a vývoj. Třetí Aettir se zabývá silami, které byly darovány člověku a mají sloužit k jeho rozvoji a transformaci.
Při praktickém rytí run je třeba dodržovat určitá pravidla. Dřevo, do kterého chceme runy vyrýt, musí být "živé" (ne suché). Spojení run se silami přírody je více než zřejmé. Runy však sloužily nejen k věštění, ale i k ochraně, léčení a k dalším rituálům.
GERMÁNSKÝ PANTEON
Severská mytologie naznačuje, že bůh Wodan (též Ódin, Wotan Wuotan) přinesl přes moře moudrost a písmo. Jeho jméno znamená "Vanoucí", byl považován za boha větru a bouře, ale též za boha úrody, neboť vítr přináší dobrou žeň. V mýtech je líčen jako "divoký lovec", který se v čele svého vojska "Wuotiges Heer" žene vpřed bouří. Poprvé se bůh s tímto jménem objevuje v oblastech, kde sousedili Germáni a Keltové. Wodan však přeroste, co do svého významu, z lokálního bůžka ve vůdce panteonu - stává se hlavním bohem pro všechny germánské kmeny. Římští spisovatelé jej nazývají germánským Merkurem. Wodan je však nejvíce znám jako bůh války. Staří Germáni chápali bouři jako obraz boje, proto bitva byla nazývána "bouří Ódina". Největší zásluhu na vzestupu Wodanova kultu měli pravděpodobně severští bojovní králové.
V pozdější mytologii je Wodan představován se dvěma havrany: Hugin-em - Myšlenkou a Muninlem - Pamětí, kteří mu přinášejí neustále zprávy o dění ve světě. S Wodanem byla spojována říše mrtvých «Välhöll» nebo-li «Walhalla», kde zpočátku sice vládla bohyně podsvětí Hell, ale jejímž omezeným pánem se později stal Wodan. Ve starých, hrdinských dobách, kdy stateční Vikingové podnikali své námořní výpravy, byla «Walhalla» místem cti, posmrtným domovem válečníků, padlých v boji. V této nebeské vlasti se stateční hrdinové radovali spolu s bojovnými pannami «Valkýrami», které doprovázely bojovníky padlé v boji.
Ódin (jak byl Wodan nazýván Vikingy) stál v čele bohů Ásů. Dokázal prý měnit libovolně podobu, ovládal mysl svých nepřátel, věštil a čaroval, ale taktéž dokázal komunikovat s mrtvými. Ódin představuje rozumovou sílu.
RUNATÁL
Tuto magickou báseň nalezneme ve Výrocích Vysokého (Ódina), které jsou součástí sborníku severských mýtů - Eddy. Ódinova touha po poznání byla tak silná, že zvolil cestu sebeobětování a po devět dnů visel na posvátném stromě Yggdrasilu. Podstoupil tak symbolickou smrt, aby se mu dostalo zasvěcení. Podobný rituál podstupují mladí muži na prahu svého vstupu do světa dospělých. Podobnost nalezneme také se starým šamanským zvykem, při kterém adept podstoupí dlouhodobý půst, bdí a podstupuje dobrovolně muka, aby se dostal do extáze, která mu přináší vědění. Ódin bývá přirovnáván také ke Kristu na kříži, kterému byl taktéž proklán bok kopím. Ódinovský mýtus je však hluboce zakořeněn v pohanství.
On visel na větry
zmítaném stromě,
v neznámu co koření;
jsa proklán kopím
po devět nocí
moudrý Ódin sám sobě obětí.
Nejedl a nepil nic,
jen hleděl v hlubin tmy,
pak zaplakal a runy vzal.
Konečně vrátil se.
Bolthornův syn,
který jest otcem Bestliným
devět mi písní pěl,
medovinu mi naléval,
čarovný ódraedir.
Pak rostl v tajných věděních v moudrosti veliké
ožily skutky ve skutcích a slova slovům dala žít.
Runám se uč,
uč se je číst, ty mocné silné znaky ság,
znaky, jež Bolthorn krví psal
a Ódin do skal vyrýval.
Pro Ásy Ódin,
pro elfy Dain,
Dvalin pro trpaslíkův svět,
Asvid pro obry ukrutné,
a teď je ryju já.
Než stvořen člověk, Thund je ryl,
Co rychle vzchází, uvadá.
Umět je rýt, umět je číst,
vědět jak barvit, ověřit,
kterak se ptát a oběť dát,
odeslat je, i moc jim vzít.
Spíše se ptej než přechvaluj,
dar každý hledá dar,
Raději odpusť než zatrať:
Dříve než člověk napsal Thund.
( Překlad Martin Konvička, Votobia Runy 1996 )
POSVÁTNÝ STROM YGGDRASIL
Podobně jako v kabale i zde nalézáme strom jako universální platformu uspořádání Universa. Zpodobňují jej runy Man (člověk-muž pozvedající paže k božským mocnostem) a Yr (žena, která bývá spojována s temnými silami), jejichž spojením vzniká strom. V kosmologii starých Germánů je osou všehomíra jasan Yggdrassil, který svými větvemi a kořeny spojuje devět různých mytologických světů.Asgard: Sídlo Ásů, nejvyšších bohů, disponujících obrovskou silou, která drží celý Vesmír pohromadě. Etymologicky toto jméno vzniklo pravděpodobně ze staroindického asu - život, životní síla
Lichtalfheim: Říše světla, obývaná světlými Elfy a vyššími přírodními duchy. Zde vzniká světlý den.
Vanaheim: V tomto světě je koncentrována a udržována plodnost Země. Zemědělství a s ním spojený blahobyt. Žijí zde Vanové, božstvo spojené s kultem plodnosti a úrody, pečující o rostlinnou a organickou říši.
Nilheim: Je nordickým polárním světem, místem mlhy a zimy. Podsvětí, temný svět - zdroj zla.
Midgard: Zde leží svět lidí - v překladu sídlo uprostřed nebo také střední hrad. Podle legendy je tento svět chráněn mohutnou hradbou, jejímž ukolem je chránit lidskou říši před útoky démonů.
Muspelheim: Tento svět je domovem ohně, lávy, energie... Bydlí zde ohniví obři a odsud vychází světlo a teplo, Surtova říše.
Jötunheim: I zde žijí obři, avšak opačné polarity, jejichž živlem je led.
Svartalfheim: Říše temných elfů a trpaslíků, kteří jsou nesmírně umělecky zruční, ale také proradní, závistiví...Hel: Hel je říší mrtvých, kterým vládne bohyně stejného jména. Ta je na půl lidskou bytostí a na půl démonem.
Ač se nám může zdát severská mytologie vzdálená a runové písmo nepochopitelné, pozorný čtenář v ní nalezne mnoho zajímavého, poučného, ale i společného s mystérii ostatních směrů duchovního vývoje člověka. Je jen na nás, zda chceme naslouchat…
Že vyneslo srdce mé dobré SLOVO,
vypravovati chci Písně o králi jazykem hbitějším,
než rydlo runopiscovo
(45. žalm)
-------------------------------------------------------------
Literatura:
EDDA, překlad L. Heger, Argo, Praha 2004
Dr. O. Čapek, ENCYKLOPEDIE OKULTISMU, MYSTIKY A VŠECH TAJNÝCH NAUK, Psyche, praha 1940
C. J. Duaneová a O. Duaneová, RUNY, Volvox Globator, Praha 1998
M. Jordan, ENCYKLOPEDIE BOHŮ, Volvox Globator, Praha 1997
P. Kalač, ALFANUMERICKÉ KÓDY STAROVĚKÝCH ABECED, Svět Magie 4/2000, Ivo Železný, Praha 2000
J. Kubalik, DĚJINY NÁBOŽENSTVÍ, Česká katolická Charita, Praha 1984
M. Mysliveček, PANOPTIKUM SYMBOLŮ, ZNAČEK A ZNAMENÍ, Horizont, Praha 1992
A. R. Svoboda, MYSTICKÝ ŽALTÁŘ PRASLOVANSKÝ, Zmatlám a Palička, Praha 1946 (oba citáty)
Voenix, RUNOVÁ MAGIE, Synergie, Praha 2000
-------------------------------------------------------------
Tento text byl poprvé publikován v roce 2002 na http://www.rota.cz. Po zániku této stránky jsem ho přemístila na mou současnou domovskou stránku http://www.horevklub.org/.
V březnu roku 2005 vyšel tento text také v tištěné podobě v časopise Mysteria Tajemna.
Žádné komentáře:
Okomentovat