úterý 10. srpna 2010

Nasaďme si lidskou tvář

Maska spolku
"nepravych tvari" (false-face)
 se zpitvorenyni rysy
obliceje u rodu Iroku.


Již od nepaměti se člověk snaží měnit svou tvář, ať tak činí zevnitř, či zvenčí. Náš «civilizovaný» svět si masky uchoval snad jen jako symbol divadla (zvaného Svět) a Bláznů, kteří se vrhají na prknech do víru osob a dějů. . . V jiných koutech světa však maska může být odrazem skutečnosti, ale i spojnicí mezi různými Světy...

Obličejové masky, stejně jako maskování v širším smyslu, nám má napomoci k přeměně. Vzpomeňme masopust, karneval, masky válečné, soudní, rituální, pohřební a posmrtné, masky hanby. . . i masky které léčí. Tzv. přírodní národy dokáží bojovat s nemocí pomocí šamanů a kouzelníků, jejichž důležitou úlohou je uzdravovat nemocné.

Maska zhotovená z lýka,
představující děmona
iniciace Tjikusu,
způsobujícího posedlost.
Při těchto operacích jsou používány dva druhy masek:
1. masky představující démona nemoci obecně, ty však nenaznačují příznaky nemoci
2. masky, které zobrazují konkrétní nemoci, spojené například se znetvořením tváře
Bytostí, jež jsou démonem nemoci, nalezneme poměrně mnoho. Na Bali mají volatou (tzn. s voletem) bohyni Devi Aju Bengkala, v Přední Indii bohyni neštovic Sitalu (tzn. "Studená", která je totožná s Kálí, manželkou Šivovou), u Dajáků se nazývá démon neštovic Rádža puru a místní obyvatelé věří, že žije v moři na černých lodích. Na Nové Guineji mají ducha neštovic Ilonga, jehož si představují jako pantera a opět stopy po neštovicích, jako otisky jeho zubů. U Tibeťanů jsou všechny nemoci spjaty s dílem démonů. A většina z nich je spojována s démony vod. Malomocenství se připisovalo zvláštnímu démonovi, který jako pavouk proniká svými bodavými nohami do všech žil nemocného.


Dřevěná maska z Luanga.
 Kouzelníci ji nosí při obřadech
konaných za uzdravení nemocných
Bytostí, jež jsou démonem nemoci, nalezneme poměrně mnoho. Na Bali mají volatou (tzn. s voletem) bohyni Devi Aju Bengkala, v Přední Indii bohyni neštovic Sitalu (tzn. "Studená", která je totožná s Kálí, manželkou Šivovou), u Dajáků se nazývá démon neštovic Rádža puru a místní obyvatelé věří, že žije v moři na černých lodích. Na Nové Guineji mají ducha neštovic Ilonga, jehož si představují jako pantera a opět stopy po neštovicích, jako otisky jeho zubů. U Tibeťanů jsou všechny nemoci spjaty s dílem démonů. A většina z nich je spojována s démony vod. Malomocenství se připisovalo zvláštnímu démonovi, který jako pavouk proniká svými bodavými nohami do všech žil nemocného.

Dřevěná maska Eskymaku
představuje ducha,
kterého spatril jeden šaman
ve svých viděních...
I v Africe se objevují démoni spojovaní s konkrétní nemocí. Jorubové znají boha neštovic Šankpannu, jehož odznakem je hůl s bílými a červenými skvrnami. V Angole u Lundů nalezneme démona Tjikusu, který způsobuje posedlost. Basongové (Kongo) znají masku, která má prý neobyčejnou magickou moc, skrze níž propůjčuje svému majiteli zvláštní sílu a rovněž chrání před nemocemi a démony smrti. Svou sílu získává lidskou obětí. Podobných rituálů nalezneme na Africkém kontinentu mnoho.

Maska cčrodejnice Rangdy.
Ostrov Bali.

U arktických národů jsou masky spojeny výhradně se šamanismem. Aby eskymácký šaman dosáhl magických schopností, musí nejprve získat nadpřirozeného pomocníka - tornarsuka (tím je buď duše, nebo tzv. inua, člověku podobný spirituelní obraz bytosti). Velká skupina severozápadoamerických Indiánů vyniká tím, že zdůrazňuje děs a hrůzu. Ve fantastických a často dvojdílných maskách se dvěma obličeji, předvádějí své rituální tance a posuňky znázorňují činy démonů. U Tlinkitů a Hajdů se objevuje ještě zvláštní klapačka v podobě mystického havrana, anebo nástroje z duté kosti vykládané perletí, které znázorňují bájného dvojhlavého hada Sisiutla. Tímto nástrojem šaman chytá uloupenou duši nemocného, a zase mu ji vkládají do hlavy.

Notre-Dame, Paříž.
Alchymista.
Fulcanelli "Tajemství katedrál",
Trigon, 1992

Tvář se zdá být velmi důležitým činitelem. Snad proto nikdo neviděl Otcovu (Boží) Tvář. Člověk se však stále svou tvář snaží zdokonalit. Řecký Epidauros, chrám theatru Světa. . . gotická katedrála. . . budiž pozdraven Foolcanelli. . .

Dřevěná umrlčí maska z Lotschentalu
s pohyblivou dolní čelistí
a se zasazenými pravými zuby.
Jaké jsou Naše masky? Jaké mimikry používáme? Chápeme jejich význam? A jsme ještě schopni je odložit? Na tyto otázky si již musí najít odpověď každý sám. . .


---------------------------------------------------------



Tento text byl poprvé publikován v roce 2000 na http://www.rota.cz. Po zániku této stránky jsem ho přemístila na mou současnou domovskou stránku http://www.horevklub.org/.