pondělí 9. srpna 2010

"Ráj a peklo" starého Sumeru

Jedna z nejstarších doložitelných civilizací povstala na přelomu 4. a 3. tisíciletí před Kristem. Nemůžeme s jistotou říci, odkud Sumerové přišli. Jejich domovinou byla pravděpodobně íránská náhorní plošina. Sumerové nebyli semité, více však o jejich původu nevíme. Přinesli si své písmo i základy architektury (oblouk, sloup, kupole). Základní sumerská koncepce sociální struktury, práva a morálky přežila své tvůrce zhruba o tři tisíce let a posloužila jako předobraz Mojžíšových zákonů.

Sumerian idols (Oriental Institute, Chicago)
obrázek převzat z
http://larryavisbrown.homestead.com
/files/OT_history/unit1/Unit1a_geography.htm
Matko má, stvoření, jehož jsi pronesla jméno, je tady,
Vtiskni mu podobu bohů,
Uhněť srdce z hlíny, jež je nad hlubinou,
Tvůrci dobří a skvělí zahustí hlínu, ty pak přivedeš na svět údy,
NINMACH nad tebou pracovat bude,
Bohyně (zrodu) … u tebe budou, až budeš hnísti,
Matko má, urči (zrozence) osud,
NINMACH vtiskne mu podobu bohů,
Toť člověk, …

Záhadní Sumerové

Vznikala první města, bylo zdokonaleno písmo a ustálily se náboženské obřady. Králové vládli jako absolutistická knížata nad opevněnými městy, v jejichž středu stál chrám se stupňovitou pyramidou. Archeologické nálezy dokládají existenci značného počtu městských států s monumentální sakrální architekturou. Ranně dynastická doba Sumeru (okolo 2750 př. Kr.) nám jako poselství zanechala «Epos o Gilgamešovi».

Kolem r. 2330 př. Kr. ukončil semitský král Sargon I. (2350 – 2295 př. Kr.) nadvládu Sumerů a založil rezidenci jménem Akkad. Teprve roku 2070 př. Kr. se podařilo vládci Uruku jménem Utuchegal vetřelce zapudit.

Ve Třetím období Sumeru byla říše rozšířena a velikostí se vyrovnala říši arkadské. Kolem roku 2000 př. Kr. však začaly války a nájezdy s okolními kmeny. Po 1500 letech skončilo sumerské období, avšak jeho kulturní dědictví ovlivnilo nadcházející čas.

Pán chtěje přinést, co bylo k užitku,
Pán, jehož vůle trvá beze změny,
ENLIL, jenž dává klíčit z půdy zrnu «země»,
Se rozhodl, že nebe oddělí od země,
Se rozhodl, že zemi oddělí od nebe.
Pojetí sumerské kosmologie

Veškeré zprávy o chápání kosmu Sumery nacházíme v jejich bájích, eposech a hymnech. Výchozím výrazem bylo slovo AN-KI, složenina znamenající «nebe-země». Země byla chápána jako plochá deska a nebe jako dutý prostor, uzavřený plochou deskou v podobě klenby. Mezi nebem a zemí dlí živel LIL, jehož nejpravděpodobnějším významem je vítr (vzduch, dech, duch). Jeho vlastnostmi byl pohyb a rozpínavost (odpovídá ovzduší). Slunce, Luna i planety a hvězdy byly ze stejné látky jako LIL, měly však navíc ještě svítivost. Okolo «nebe-země» byl bezmezný oceán, v němž byl vesmír pevně ustálen. Oceán byl chápán jako «prvopříčina» i «prvohybatel». Chod vesmíru byl podle nejstarších písemných dokladů udržován panteonem bytostí, které jsou smrtelným okem neviditelné. Každá z těchto antropomorfických, nadlidských bytostí měla na «starost» část vesmíru, kterou řídila podle stanovených pravidel. Sumerové srovnávali svou pozemskou existenci s existencí «kosmických» bytostí – bohů. Členové sumerského panteonu měli rozdělené oblasti svého vlivu, stejně jako existovala hierarchie jejich důležitosti. Každá z těchto nadpřirozených a nesmrtelných bytostí byla nazývána DINGIR, což překládáme jako «bůh». V čele panteonu – shromáždění bohů – stál král, sedm nejdůležitějších bohů «určovalo osudy» a padesát jich bylo nazýváno «velcí bohové». Nejdůležitější rozdělení bylo však podle kněžích na bohy tvořící a netvořící.

Anunakové
«Bohy stvořiteli», byli z dnešního pohledu magie, živlové bytosti, spravující nebe, zemi, moře (vodu) a vzduch. Ti pak dle vlastních záměrů stvořili i ostatní tělesa ve vesmíru. Jejich tvůrčí metodou byla síla božského slova (tuto tvůrčí metodu převzal prakticky celý Přední východ a časem se z ní stalo dogma). Sumerové opět vycházeli z osobní zkušenosti. Jestliže pozemský panovník vyslovením příkazů (pouhým slovem) uskutečnil téměř vše, jakou pak musela mít sílu tvůrčí slova bohů? Sumerové nepoužívali intelektuální nástroje jako je definice a generalizace, zato jejich přesvědčení o správnosti jejich názorů na vesmír, jeho stvoření a řízení bylo skálopevné.

Dokladem o sumerské představě o stvoření vesmíru je úvod k básni «Gilgameš, Enkidu a podsvětí».

Když se od země oddělilo nebe,
Když se od nebe odloučila země,
Když bylo určeno jméno, člověka,
Když AN uchvátil pro sebe nebe,
Když ENLIL uchvátil pro sebe zemi…

Představy Sumerů o vzniku vesmíru můžeme podle textových materiálů vyjádřit zhruba takto:
• Na počátku bylo prvotní moře, které zřejmě trvalo od věčnosti, protože v textech není žádná zmínka o jeho vzniku.
• Prvotní moře zrodilo kosmickou horu, tvořenou spojením nebe a země.
• Spojením boha nebe AN a KI země, zrodil se bůh ENLIL.
• ENLIL oddělil nebe a zemi. AN vládl dále nad nebeskou bání, kdežto ENLIL si přisvojil zemi – svou matku. Jejich spojení dalo základ a vývoj vesmíru. Povstal člověk, živočichové, rostliny… Vznik Slunce, Luny, hvězd a planet není nikde přímo vysvětlen. V nejstarších textech je však zmíněn bůh SIN či NANNA, který byl považován za boha Luny a který byl synem ENLILA. Jeho dětmi pak byli bůh Slunce UTU a také bohyně Venuše INANNA. Sumerové zřejmě věřili, že kosmická tělesa byla vytvořena z Luny po té, co sama vznikla z ovzduší.

Planety byly označovány jako «veliké bytosti», jež se procházejí okolo (Luny) jako divocí býci, kdežto hvězdy byly nazývány «malými bytostmi, roztroušenými okolo (Luny) jako zrní». Země a její správa byla svěřena bohu ENKIMU. Tento bůh moudrosti i hlubin dle ENLILOVÝCH zevrubných plánů a nařízení uspořádal zemi a její kulturní činnost. Tvůrčí činnost ENKIHO je popsána v báji «ENKI A SVĚTOVÝ ŘÁD», ve které jsou shrnuty znalosti Sumerů o přírodě a jejích tajemstvích.

Sumerské písmo
V oněch dnech, dnech vzdálených,
V oněch nocích, nocích kdysi minulých,
v oněch letech, letech dávných,
V prastarých časech, kdy všechno dobré zjevilo se,
v zaniklých časech, kdy o dobré se pečovalo s láskou,
Kdy ve svatyních země chléb se pojídal
A do hliněných pecí dmýchalo se v zemi,
Kdy nebe bylo odděleno od země
A země byla oddělena od nebe,
Kdy lidstvu dostalo se jména –
Tehdy, když AN nebesa pro sebe si vzal
A ENLIL sám pro sebe vzal si zemi,
Když EREŠKIGALE věnem dali podsvětí –
Tehdy se na cestu vydal, vydal se na cestu.

Sumerské podsvětí

Sumerové ve svých mýtech popisují i tak truchlivé místo, jako je podsvětní říše. V eposu «Gilgameš, Enkidu a podsvětí», který je asi nejznámějším a nejdelším, nalézáme informace o sumerských představách uspořádání světa v době, kdy lidští hrdinové ještě rozmlouvali s bohy. Podívejme se nyní na symbolické prvky tohoto eposu. Na břehu Eufratu rostl solitérní strom, který byl povodňovou vlnou stržen do proudu. Bohyně INANNA jej vylovila a přenesla do své zahrady, protože si z jeho dřeva chtěla nechat vyrobit trůn a lože. Někteří badatelé tvrdí, že to byl dub, jiní že vrba. Stromu věnovala nemalou péči, aby dostatečně vyrostl a posílil. V kořenech stromu se však usadil had, v kmeni divoženka a v koruně orel.

Had byl v sumerské mytologii atributem boha NINGIŠZIDY, který byl spojován (podobně jako v Řecku v 5. st. př. Kr. Asklépios) s ochranou před nemocemi a s léčitelstvím. Ostatně had se stal časem symbolem lékáren a v jejich štítu ho naleznete i dnes.

Druhým obyvatelem stromu se stala divoženka jménem KISKIL-LILLA (Lilú či Lilítu). O této démonické bytosti jste mohli nalézt více informací v našem časopise č. 3/2003. O tom, že Lilit v lidech vzbuzovala obavy není sporu a dokladem nám jsou dochovaná zaříkání a magické formule, které ji měly zahnat. Tato entita útočí na mladé muže, které zbavuje potence, ženy připravuje o plodnost a novorozence si odnáší jako náhradu za své zahubené démonické potomky. Ve Starém zákoně o Lilit hovoří prorok Izajáš (kap. 34:14-15), který ji nazval «noční upírkou». I zde se po jejím boku objevuje had a pták, konkrétně sup.

Orel ANZU je poněkud rozporuplnou postavou. Na jedné straně byl nápomocen těm, kteří jeho pomoc potřebovali, na druhé byl schopen porušit celý světový řád, když ukradl ENLILOVI tabulky osudu a na zemi byl obnoven chaos. Bývá zobrazován jako orel se lví hlavou a rozevřenými křídly.

Sumerskému podsvětí vládla sestra INANNY, obávaná bohyně EREŠKIGAL. Celé «peklo» ovládala a řídila ze své postele, na níž ležela nahá. Větší část textu přináší popis toho, jak v podsvětí bytují zemřelí. I zde nalezneme zárodky biblického desatera. Pokud mohu z textu soudit, sumerské podsvětí bylo značně smutným místem…

V čistém proudu se vykoupej ženo, v čistém produ,
NINLILO, projdi se po břehu proudu Ninbirdua,
Zářnooký, pán, zářnooký,
«Veliká hora», otec ENLIL, zářnooký, tě spatří,
pastýř …, jenž určuje osudy, širokozraký, tě spatří,
hned se tě chopí, bude tě líbat.

Zrození boha

O zrození boha NANNA se dochovala okouzlující báseň, která vysvětluje jeho zrození, ale také zplození tří božstev, která tráví život v podsvětí místo na východní obloze. Dříve než byl stvořen člověk, bylo město Nippur obýváno bohy. Bůh ENLIL toužil po «božském děvčeti» jménem NINLIL, jejíž matka NUNBAŠEGUN se ji rozhodla za něj provdat. ENLIL byl však nedočkavý a proto zavolal vezíra NUSKUA a požádal ho o pomoc ve svém plánu. NUSKUA obstaral svému pánu bárku a ENLIL uchvátil krásnou NINLILU při plavbě po řece a oplodnil ji. Tak byl počat bůh Luny, NANNA. Ač byl ENLIL vůdcem sumerského panteonu, byl za svůj čin tvrdě odsouzen a vyhoštěn do podsvětí. NINLIL, která byla v požehnaném stavu, se ho však rozhodla následovat, což ENLILA zneklidnilo. Jeho potomek, který se měl starat o největší světelné těleso, by musel pobývat v sumerském «Hádu».

Na cestě se poutník ENLIL setkal se třemi postavami (zřejmě nižší božstva): dveřníkem (strážcem brány), mužem od podsvětní řeky a převozníkem (obdoba Chárona). ENLIL vzal na sebe podobu každého jednoho z nich (božská metamorfóza) a oplodnil NINLIL třemi podsvětními božstvy, jako náhradu za NANNA, kterému je následně umožněno vstoupit na nebe. Sumerští bohové přemýšleli i jednali jako lidé, ženili se, jedli, pili, zakládali rodiny, měli lidské vášně a slabosti. Jejich domovem byla zřejmě «hora nebe a země, na místě, kde vychází Slunce».

Nádoba v poušti je život muže,
Obuv je oko muže,
Žena je budoucnost muže,
Syn je útočiště muže,
Dcera je spása muže,
Snacha je peklo muže.

Sumerský «ráj»

V První knize Mojžíšově nalezneme popis stvoření světa i člověka, jeho ženy i jejich společný pád. Jak víme, Bůh vyňal Adamovi žebro, z něhož stvořil Evu (hebrejsky CHAVA), která je též nazývána ŽIVA –«Matka všech živých». Biblické vyprávění však nijak nevysvětluje, proč byla Eva utvořena ze žebra.

Kořeny tohoto podobenství nalezneme právě v bájích starého Sumeru, které jsou o dva tisíce let starší, než vyprávění biblické. V sumerském «ráji», nazývaném DILMUN, rozkládajícím se na stejném místě jako Ráj biblický, rodily prý bohyně své potomky bez bolestí. Žila zde také bohyně NINCHURSAG (matka NINLIL), která ve zde pěstovala osm rostlin, kterých se nesměl nikdo ani dotknout. Avšak bůh ENKI neuposlechl zákazu a oněch osm zapovězených rostlin snědl. Za svůj čin byl proklet a potrestán osmi nemocemi, z niž každá napadla jednu část jeho těla. Bohyně NINCHURSAG se však přece nakonec nechala obměkčit a stvořila osm bohyň, z nich každá vyléčila jednu z ENKIHO chorob.

Jedním z postižených orgánů bylo i žebro, pro něž měli Sumeřané výraz TI. K jeho vyléčení byla stvořena bohyně, jež obdržela jméno NIN-TI – «Paní žebra». Sumerský výraz TI je možné přeložit také jako «dávat žít». Eva je taktéž nazývána ŽIVA, «ta, co dává žít». ENKI jedl zakázané květiny, aby poznal jejich srdce… Adam s Evou pojedli, aby se jim otevřely oči. Základní idea obou legend je touha po poznání. V sumerském «ráji» i nadále rodily bohyně své potomky bez bolestí, Eva však byla za svůj prvotní hřích potrestána rozením v bolestech, jako věčné připomínky viny a trestu, který po ní prožívá každá rodící žena.

Přestože nám po této vzdálené kultuře zbyly jen fragmenty jejího poznání a učení, pozornému čtenáři jistě neuniknou až nápadné podobnosti motivů legend a mýtů významných světových kultur. Jakoby se zdálo, že za všemi genesemi světa stojí jeden výchozí model Stvoření, ze kterého všechny čerpají. Příběhy jsou sice modelovány svými vypravěči – «nositeli slova», ale společná ideová linka se nese všemi zároveň…
-------------------------------------------------------------
LITERATURA:
S. N. Kramer, HISTORIE ZAČÍNÁ V SUMERU, Praha 1965, Státní nakladatelství krásné literatury a umění
Bodo Harenberg, KRONIKA LIDSTVA, Fortuna Print Praha s.r.o, Praha 2001
Lubor Pok, JAK ČLOVĚK STVOŘIL BOHY, Albatros, Praha 1979
Michael Jordan, ENCYKLOPEDIE BOHŮ, Volvo Globator, Praha 1997
C. W. Ceram, OŽIVENÁ MINULOST – Dějiny archeologie v obrazech, Orbis, Praha 1972
NOVÝ ORIENT č. 3/2002, populárně vědecký měsíčník, Orientální ústav AV ČR, Prah 2002

-------------------------------------------------------------

Tento text byl poprvé publikován v roce 2004 na mé nynější domovské stránce http://www.horevklub.org/.

V prosinci roku 2004 vyšel tento text také v tištěné podobě v časopise Mysteria Tajemna.

V současnosti je text také umístěn na stránce:

Vystavil v
Štítky: