 |
Náhrobek na Vyšehradě |
Roku 1983 popsal prof. M. D. Papagianis z Bostonské univerzity kráter, který vznikl pádem meteoritu do samého středu Evropy a nazval jej Pražský impaktovaný kráter. Stalo se tak nejméně před miliardou let. Téměř v samém epicentru dopadu tohoto vesmírného poutníka, jehož cestu ukončila srážka se Zemí, se nachází město Praha, opředené legendami a mýty, vznikajícími celá staletí, ne-li tisíciletí.
„Praha je v koruně měst nejdrahocennějším klenotem.“
Goethe
PRAGA CAPUT REGNI
Hlava království, 50° 5´ 19“ severní šířky, 14° 25´ 17“ východní délky
Dnešní historické jádro Prahy je stejně jako Řím posazeno na sedmi pahorcích. Největší architektonický rozkvět zažilo za dob panování Karla IV., který jej koncipoval podobně jako svatý Jeruzalém. Snad je to vlivem sakrální geometrie města, ale podobnou atmosféru, do jaké je Praha zahalena, jinde nenajdete. Pojďte se s námi podívat do zapomenutých pražských časů...
PADLÝ ANDĚL
Staří vypravují, že v časech po stvoření světa, zatoužil nejkrásnější z andělů, Světlonoš, být mocnější než Bůh. Archanděl Gabriel udeřil opovážlivce kopím do hlavy a vyrazil mu z koruny zářící drahokam. Jak kámen prolétal Vesmírem, zapaloval hvězdy, které pak utvořily Mléčnou dráhu. Lucifer už nebyl nositelem světla a tak pozbyl práva na své jméno. Za svou troufalost byl svržen z nebes a legenda praví, že vzteky nízko nad zemi pukl a vytvořil tak pražskou kotlinu. Jedna z částí kamene Světla prý dopadla na Vyšehrad, kde se u něj do dnešních dnů v určitý den v roce modlí neznámí bratří a přijímají skryté světlo. Na tom samém místě prorokovala Praze slávu kněžna Libuše. Ona také označila druhé posvátné místo Českého království, pahorek na kterém poselstvo našlo člověka, otesávajícího práh.
V německé literatuře nalezneme pověst o Svatém grálu od Wolframa von Eschenbach. Grál je spodobněn broušeným zázračným smaragdem, obdařeným od Boha milostmi, který byl stvořen na počátku světa. Nejprve ho chránili andělé, ale při bitvě Boha s Luciferem vypadl vzbouřenému andělovi z koruny.
URBEM CONSPICIO FAMA QUAE SIDERA TANGET
Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se dotýká... Českou národní legendou je vyprávění o kněžně Libuši, která pravděpodobně žila ve 2. polovině VIII. stol. V této době existovaly na území dnešní metropole Čech dva významné hrady, Vyšehrad a Praha (dnešní Pražský hrad). Nejstarší hmotné archeologické nálezy jsou datovány kolem roku 850 n. l., písemné zmínky jsou z roku 928 n. l.
 |
| Vyšehradský komplex |
Na místě dnešního vyšehradského komplexu stával chrám i knížecí palác s přilehlými budovami určenými pro posádku, která bránila nejen hrad, ale také budovy v nichž byla ubytována v případě potřeby královská družina. Smrtelnou ránu původnímu Vyšehradu zasadili 1. a 2. listopadu roku 1420 Husité, kteří zbořili chrámy i paláce a dokud nelehla poslední budova popelem, pokračovali ve svém zkázonosném díle. Pojďme se však vrátit v čase do doby vzniku dnešní metropole Čech.
Prvním knížetem, sídlícím na Vyšehradě, byl soudce Krok, který měl tři dcery: Kazi, Tetu a Libuši. Kazi se vyznala v léčitelství a uměla bravurně využívat léčivé moci bylin. Tetu bychom mohli nazvat první kněžkou; znala písně i modlitby a uměla usmířit bohy oběťmi. Libuše byla pokládána za nejmoudřejší ze tří sester. Rozhodovala spory mezi vladyky a lechy a po Krokově smrti byla radou stařešinů pověřena vládou nad krajem. Byla obdařena i věšteckým duchem. V době, kdy měla neblahé vidění, že její lid trpí hladem, obětovala bohům s prosbou o pomoc. Když dostala odpověď, naznačující kde jsou ložiska zlata, započala tento drahý kov těžit a do tajných prostor ukládat zásoby na horší časy. Již v této době byly známy na zlato bohaté doly v Jílovém u Prahy.
LIBUŠINY STOPY V KRONIKÁCH
 |
| Josef Mathauser - Kněžna Libuše věští slávu Prahy |
V době vzniku latinsky psané Kosmovy Kroniky české (Kosmas – pražský kanovník, vznik kroniky asi roku 1110, kronika končí Kosmovou smrtí roku 1125) byl v Českých zemích stále silný vliv pohanských kultů. Autor si při popisu Krokových dcer pomáhá srovnáním těchto žen s antickými postavami. Kazi, která se věnovala bylinkářství, přirovnává ke kolchidské travičce Medei, Tetu připodobnil k čarodějnici Kirké, která proměnila Odysseovy druhy ve vepře. Teta prý naváděla lid ke klanění se vílám a učila ho modloslužbě. Kněžna Libuše pak Kosmovi připomíná kumejskou Sibylu. Všechny tři sestry pak označuje Eumenidami, což by se dalo přeložit jako «vzteklice» (Eumenidy – usmířené bohyně pomsty – Slovník cizích slov) a činí je odpovědnými «za udržování víry v pohanské modly».
Postupem věků a jakoby na společenskou objednávku byla osoba kněžny Libuše v literárních, hudebních i kronikářských dílech stále častěji spojována s převládajícím světovým názorem – křesťanstvím. I díky tomuto trendu se rodu Přemyslovců podařilo upevnit a posílit svůj vliv a moc; byl založen Český stát. Karel IV. – Lucemburk z matky Přemyslovny – potvrdil vliv a moc tohoto rodu svým novým korunovačním řádem, v němž zdůraznil přemyslovskou tradici. K legendě o moudré kněžně Libuši a Přemyslu oráči se pak Český národ navracel vždy, když byl světovým děním vyvracen ze svých kořenů…
 |
| Libušina lázeň |
K Vyšehradu a kněžně Libuši se váže ještě jedna legenda «lechtivějšího» charakteru, která se však ve Vyšehradském mýtu objevuje až pozdějších dobách. Uprostřed skály nad řekou se nachází zřícenina záhadné stavby. Věda ji pragmaticky označuje za zbytek starého vodovodu či strážní věže. Pověst však mluví o Libušině lázni, ve které se kněžna koupala se svými milenci. Když se jich nabažila, měla je údajně svrhnout proláklinou do řeky. Tento motiv se však objevuje i ve francouzské literatuře 16. století. Jedna francouzská královna prý lákala mladé studenty k milostným hrátkám ve věži nad Seinou a pak je shazovala do řeky. První narážky na tento mýtus nalézáme v díle Francoise Villona.
NEVIDITELNÁ PRAHA
 |
| Pražský hrad |
Německý spisovatel Gustav Meyrink se svou literární tvorbu spojil s Prahou, ve které nějaký čas pobýval, pupeční šňůrou nekončící inspirace. Svůj vztah k Praze vyjádřil takto: „Když se mě někdo zeptá, chtěl byste žít v Praze?, odpovím: Ano, ale jen ve vzpomínce, ve skutečnosti ani hodinu. Často v noci se mi zdá o Praze a jejím tajemném démonickém kouzlu. Pak, když se probudím, je mi jako bych se osvobodil od noční můry. Viděl jsem mnoho německých měst - i taková, kde jsou krásné středověké stavby jako v Praze, a která mají podobně krvavou minulost. V žádném však se nevznáší ona nepochopitelně pozoruhodná atmosféra. Jsou dezinfikována a člověk se v nich nudí.“
V Meyrinkově textu «Neviditelná Praha» se čtenář setkává s legendou o podivuhodném společenství bratří Sat Bhaiů: „…V pradávných dobách, dlouho před panováním kněžny Libuše, která prý Prahu založila kolem roku 700, putovalo z nitra Asie, ze srdce světa, sedm mnichů a – jako to učinili ještě i na jiných místech země – zasili na levém břehu Vltavy na skále, kde stojí dnes Hradčany, za jakýmsi tajuplným účelem rýži… Tak zní pověst. Říká se, že tato rýže byla vlastně trpasličím jalovcem, keřem, rostoucím vodorovně ve fantastických tvarech a vyhlížejícím tak, jako by přes něj neustále svistěla našimi smysli nepostřehnutelná vichřice. To je asi také důvodem, proč se v minulých dobách tvrdilo, že tam, kde se těmto rostlinám daří nejlépe, v určitých intervalech vyráží ze země orkán velkých válek.“
 |
| Staroměstské náměstí |
Nabízí se nám analogie s uspořádáním rosekruciánského řádu. Max Heindel jeho strukturu popisuje takto: „Dvanáct bratrů je soustředěno kolem třináctého. Sedm z těchto bratří putuje po světě a koná dobré skutky. Zbylých pět nikdy neopustí svatyni. Třináctý, hlava řádu, působí jako spojka s «Vyšší ústřední radou», skládající se z Hierofantů nejvyšších mystérií, kteří nemají zhola nic co do činění s normálními lidmi, pokud tito neprošli zkouškami nižších mystérií.“
Pověst o sedmi mniších se váže s indickým městem Allahábádem, jehož druhé jméno je Praha. Tento tajuplný řád prý v šeré minulosti vyslal na západ sedm lóžových bratří, kteří založili sídla nesoucí jméno «práh». Posledním velmistrem pražské lóže byl hrabě Špork, což se Meyrink dozvěděl z písemného kontaktu s tímto obnoveným řádem. Roku 1893 zaslal velmistr John Yarker z Manchesteru Meyrinkovi diplom nejvyššího stupně řádu Sat Bhaiů. Roku 1895 však Meyrinkova korespondence se řádem končí.
-------------------------------------------------------------
LITERATURA:
PRAHA LEGEND A SKUTEČNOSTÍ, Karel Krejčí, nakladatelství Panorama, 1981
NA PRAHU VZNEŠENA, D. Ž. Bor, nakladatelství Trigon, 1996
BDĚLOST, TOŤ VŠE, D. Ž. Bor, nakladatelství Trigon, 2003
OPUS MAGNUM, kolektiv autorů, nakladatelství Trigon, 1997
TAJNÉ DĚJINY PRAHY, Bohumil Vurm, nakladatelství Eminent, 2000
ZÁHADY A OTAZNÍKY STARÝCH POVĚSTÍ ČESKÝCH, Vladimír Liška, nakladatelství Fontana, 2002
-------------------------------------------------------------
Tento text byl poprvé publikován v roce 2004 na http://www.rota.cz. Po zániku této stránky jsem ho přemístila na mou současnou domovskou stránku http://www.horevklub.org/.
V roce 2004 vyšel tento text také v tištěné podobě v časopise TEMPLE.
