Johann FAUST a jeho vzkaz pro budoucí

Rembrantův FAUST

Snad každý z nás se již setkal s legendou o doktoru Faustovi, který upsal duši ďáblu za jeho služby a znalosti. Faustova touha po vědění, kterého nemohl svými vlastními silami nijak získat, byla tak silná, že byl ochoten obětovat i svou duši. Kdo je však oprávněn posuzovat, zda jeho oběť byla adekvátní?

„Jeden z nich, člověk asi pětatřicetiletý, oděný jako doktor, s kučeravou bradkou, vypadal jako přestrojený král. Jeho profil byl ušlechtilý, pohyby jisté a ve výrazu jeho tváře se zračila lehká únava, jako u člověka, který se znavil rozkazováním“ (str. 245)

Podle historických zpráv se Faust narodil pravděpodobně roku 1490 v Knittlingách u Špýru. O jeho dětství toho mnoho nevíme, ale že jeho osoba vyvolala rozruch v tehdejších «esoterických kruzích», nalezneme četné doklady. Mluví o něm Martin Luther ve svých Stolních řečech, Agrippa z Nettesheimu se o něm zmiňuje ve svém dopise z roku 1528, v době, kdy žil na francouzském dvoře. Můžeme se tak domnívat díky dobovým souvislostem a popisu skutků onoho nejmenovaného mága (zdálo by se, že ostatní mu nemohli přijít na jméno), že se jedná o Johanna Fausta.

Pravděpodobně rozhodujícím momentem pro zrození legendy, kterou je postava doktora Fausta opředena, bylo vydání spisu «Historie doktora Johanna Fausta, čaroděje a černokněžníka, široko daleko vyhlášeného, o tom, kterak se na určenou lhůtu ďáblovi upsal, o tom, jaké neobyčejné příhody mezitím zažil, sám natropil a provozoval, než nakonec došel spravedlivé odplaty», vydaného ve Frankfurtu nad Mohanem u nakladatele Johanna Spise roku 1587. Jednalo se o «lidové čtení», které přešlo v masové povědomí a vstoupilo do legend velmi záhy. Není také divu, při tak provokujícím tématu, jako je smlouva s Ďáblem!

„Můj přítel a příznivec doktor je unaven tíhou poznání, neboť je člověk učený, a toužil se osobně přesvědčit, zda je svět opravdu zařízen podle zákonů vědy nebo ne. Objíždějíce různé země a prohlížejíce si po cestě města, mimochodem se přesvědčujeme, že víno je všude opojné a mužští že všude běhají za ženskými.“ (str. 248)

Faust hodně cestoval. Svůj vlastní dům měl však minimálně zařízen, jelikož v něm prakticky nepobýval. Musel to být velmi osamocený člověk, který neměl potřebu budovat svůj domov. Mám několik přátel, kteří hodně cestují, jejich domovy jsou však útulné, protože člověk se podvědomě chce mít kam vracet.

Snad díky cestování a vlastnímu studiu nám Faust zanechal nemalé literární dědictví. Je mu přičítáno autorství asi dvaceti spisů, které zachycují zrod a tvorbu magického systému, který Faust používal a pomocí něhož mohl komunikovat s nejrůznějšími duchovními entitami. Nejvýznamnějším dílem je pravděpodobně Doktora Johana Fausta Magiae naturalis et innaturalis neboli Trojnásobné zaklínání, Poslední závěť a Sigilární umění. Rukopis této knihy nese vročení 1505, kritické vydání tohoto díla pořídil J. Scheible roku 1849. První české vydání tohoto textu (a však ve zkrácené podobě a s redukovanou obrazovou částí) vyšlo v edici «Eulis» roku 1940, druhé pak roku 1970 v Klubu mladé poezie, obojí v překladu výtečného hermetika a znalce ceremoniální magie Františka Kabeláka. Ke druhému vydání byl připojen doslov PhDr. Milana Nakonečného, avšak byla vynechána cenná předmluva Kabelákova. Je až neuvěřitelné, že v době (dnes již pro mnohé vzdálené) normalizace bylo možné vydat dílo tohoto zaměření a obsahu.

„Vadí-li Vám snad, že se neznáme, tomu lze snadno odpomoci, neboť každá věc i každý tvor má své jméno. Toto prosím je můj učený přítel, člověk velmi vážený a učený, doktor filozofie a medicíny, zabývající se zkoumáním prvků – Johann Faust. Jeho jméno jste už možná slyšel. A já skromný scholár, který dlouhá léta studoval rub věcí a jemuž přílišný pyrrhonismus brání stát se dobrým teologem. V dětství mi říkali Johann Müllin, avšak spíše jsem zvyklý na žertovné přízvisko Mefistofeles, kterým mne prosím račte titulovat.“ (str. 246)

Podívejme se nyní podrobněji na entitu, se kterou Faust uzavřel pak a která byla ochotna vyplňovat jeho přání. Mephistophiel je druhým vládcem pekelného vojska, vládne též protisféře Jupitera. Jeho pomyslným «protihráčem» je trůní anděl boží – Cadkiel. Zjevuje se ve středu v první, šestou a desátou hodinou denní, či o desáté a dvanácté hodině noční. Bere na sebe buď podobu ohnivého medvěda, mírnější zjev je postava malého rozložitého muže s černou čepičkou na bezvlasé hlavě.

Jupiterovské inteligence jsou popisovány jako sangvinici, střední postavy, mírného pohledu a klidné řeči. Sám Faust popisuje svou zkušenost s touto inteligencí takto: „Tento duch učinil se mnou ihned pakt na 24 let a slíbil přenésti mne na místa, kam si budu přát. Vyučoval mne také všemu umění nigromantickému a veškeré magii. Mephistophiel sám řekl o sobě: «Ve mně jsou skryta veškerá tajemná umění. Vládnu v hodinách Jupiterových, pročež jsem lidem velice nakloněn. Před uzavřením paktu napřed sám varuji; je-li ale uzavřen, jsem po jeho vypršení nemilosrdným a odevzdám hříšníka svému pánu Nadanielovi, který ho uvrhne do srdce planety «Cerume pithin».“

„Jakkoli byste se, pánové, potili nad magickými formulemi, a třeba byste se sebevíc zabývali magickými pokusy, stejně se vám může podařit ulovit do svých sítí leda nějakého mizerného běsíka ze světa ďáblů, kvůli kterému všecka vaše námaha nestála ani za to. S duchy i jen poněkud mocnějšími se měřit nemůžete, když se je nepodařilo přemoci ani Adamovi, Šalamounovi či Albertu Velikému.“ (str. 250)

František Kabelák k této inteligenci v komentářích Magie innaturális uvádí: „Evokoval jsem roku 1938 za postavení Slunce v Rybách a ubývající Luny třikráte tuto jupiterovskou démonickou inteligenci s použitím Faustovských charakterů a pečetí. Zjevil se mi vždy v podobě staršího muže menší rozložité postavy, oděný do středověké černé suknice přepásané černým řemenem. Na hlavě měl baret černé barvy s fialovou kuličkou na temeni a v ruce držel větvičku bodláku s abnormálně fialovým květem.

Jsem od té doby přesvědčen o hodnotě této inteligence, takže se nijak nedivím uzavření paktu mezi Faustem a jí. Dle mé zkušenosti pouze Mephistophiel může vyhověti a ukojiti touhu vzdělaného člověka faustovského ražení po vědomostech jinak nikde nedosažitelných.

Ne každý může evokovati archanděla Cadkiela, ne každý nese k tomu potřebné znaky světce. Mephistophiel byl proto racionalistovi Faustovi typu bližším…“

„Ach, jak to lidstvo upadá! Chrám Šalamounův není o nic menší než tento, a byl postaven všeho všudy za sedm a půl roku. Nutno ovšem podotknout, že pro toho starého pána nepracovali jenom otroci, nýbrž i duchové živlů. Stačilo, když jim pohrozil magickým prstenem, a třásli se hrůzou jako listí na podzim.“ (str. 247)

Faust v úvodu své Magiae naturális et innaturális promlouvá ke svým žákům. Varuje před chybami, které by mohly být při komunikaci s entitami temnoty osudné. Připomíná svým pokračovatelům, že musí znát Písmo Svaté, nesmí být zatěžkáni hříchem, mají chodit do chrámu Páně, či že mají být cudní a tělesně čistí. I když je postava Fausta chápána jelo figura spíše «levé stezky» magie, doporučuje svým žákům to, co nedělá většina populace naší «moderní civilizace».

Jak asi Mephistophiel hodnotí dnešní svět, kdy se většina lidí «modlí» ke geniu jménem Mamon a vůbec je nezajímá, jak žije člověk, kterého potkávají téměř denně ve svém okolí? Kdy místo, aby člověk žil svůj život, sedí před televizí a pláče nad osudem hrdiny mexické telenovely. Jak často si můžeme říci, že jsme potkali laskavého člověka, který je nám ochoten věnovat svůj Čas, aniž by nám naúčtoval svou hodinovou sazbu? A dokážeme my totéž ke svému okolí? Jedno je však jasné, splníme-li Faustova doporučení, můžeme se opovážit žádat o pomoc takzvané Démony. Ihned však vyvstává otázka: „Jaký Člověk je ten, který může prosit Anděly?“

Mefisto zvolal: „Já znám mnohem jednodušší způsob, jak se stát neviditelným, vážený pane rytíři!“ Při těch slovech se přirozeně všechny pohledy upřely na Mefista, jako je upírali na Aenea, chystajícího se vypravovat Kartagiňanům o pádu Tróje. On pak za všeobecného ticha pravil: „Aby se člověk stal neviditelný, stačí, když se schová za neprůhledný předmět, například za zeď.“ (str. 266)

Podíváme-li se na postavu Ďábla pomocí tarotové hry a jejích analogií, získáme ještě ucelenější pohled na tyto entity. Číslo patnáct symbolizuje falešného ducha, temnotu hmoty, či osud. V kabale je patnáctka pokládána za číslo zlých duchů. Při rozkladu tohoto čísla je nejzajímavější kombinace 5 věda + 10 způsob činný, což naznačuje možnosti využití či zneužití vědeckých poznatků či technologií. Hebrejským písmenem, přiřazeným tomuto arkánu je Samek – «mořský had» - s nímž se člověk setkává ve vodě, v čase. Samek je Vav – člověk přenesený do úrovně desítek. Tento konající člověk je uváděn v pokušení, symbolizované hadem.

Pierre de Lasenic ve své knize «Tarot, klíč k iniciaci» o tomto arkánu napsal: „Patnáctka jest obrazem boha dnes tak mocného, že pro něj lidé pravého Světla nevidí, boha mělkých mozků zhýralců a prostopášných duchů, jenž ale netrestá svoje otroky jen za kodifikované hříchy, ale za jednu neodpustitelnou a smrtelnou křivdu, která byla páchána a ještě dlouho páchána bude na věčném Zákonu a věčné Pravdě. Za křivdu slabosti těch, kteří by mohli býti silní a za slabochy, kterým byla dána do rukou vláda. A tento hřích dal Svůdci sílu, aby materialisoval na své hlavě korunu z universálního fluida kterou určil Pán pro hlavu Člověka a aby vystoupil na oltář před nímž tolik klečícího zoufalství marně hledá.“ Ďábla můžeme přirovnat i k bohovi Panovi, prostopášnému hříšníku a svůdci.

„Jak vidět, šikovnost vašeho přítele vás chrání před mnoha cestovními nepříjemnostmi.“ Doktor mi odpověděl: „Přál bych si zakusit na cestě i v životě co možná nejvíc nepříjemností, velkých i malých. Snad bych pak poznal i radost.“ (str. 260)

Když se blížil termín vypršení smlouvy, snažil se Faust užívat života plnými doušky. Jeho služebník mu prý obstaral sedm sukub v podobě dvou Holanďanek, dvou Němek, jedné Angličanky, Francouzky a Maďarky. Poslední rok smlouvy mu prý Mephistophiel přivedl z podsvětí krásnou Helenu. Dle pověsti měli spolu syna Justise, který však po smrti otce zmizel i se svou matkou neznámo kam. Svým dědicem ustanovil svého žáka Wagnera, kterému odkázal hmotný i duchovní majetek, taktéž mu opatřil služebného ducha v podobě opice.

Faustův konec byl bezesporu neradostný. Legenda hovoří o děsu a hrůze, kterou zažíval. V místnosti, kde osudovou noc přespával, nalezli jeho žáci ráno pouze stěny potřísněné krví a mozkem, oči a pár zubů. Jeho tělo bylo roztrháno a pohozeno na hnojišti. S Faustovým smrtelným zápasem s pekelníky, skončil i zápas tvořivého rozumu s pověrami. Bedřich Engels o Faustovské báji řekl, že je to to nejhlubší, co německý národ stvořil. „Je to nevyčerpatelná studnice poučení a každá doba si ji může přivlastnit, aniž by cokoli změnila na její podstatě.“ Martin Luther podobnou ideu vyjádřil takto: „Rozumu budiž svěřen úsudek ve věcech povrchních a světských. Tak si můžeš dobře spočítat, i zapamatovat, že kráva je větší než tele item tři lokte jsou delší než jeden loket… a že střecha se vyjímá lépe na domě než pod domem… Pánbůh nám dal rozum proto, abychom dojili krávy, krotili koně a věděli, že sto zlatých je více než deset zlatých… Ale pokud jde o cestu člověka k blaženosti, o nebeskou podstatu, jakož i o věci víry, nech na pokoji rozum a mlč!“

-------------------------------------------------------------

LITERATURA:
Citace z knihy OHNIVÝ ANDĚL, Valerij Brjusov, nakladatelství Aurora, Praha, 1997
MAGIE INNATURALIS, překlad František Kabelák, nakladatelství Klub Mladé poezie, Praha, 1970
SEDM PEKELNÝCH INTELIGENCÍ, Josef Veselý, nakladatelství Vodnář, Praha, 2004
MAGIE, Josef Veselý, nakladatelství Vodnář, Praha, 2001
SLAVNÉ GRIMOÁRY MINULOSTI, Josef Veselý, nakladatelství Vodnář, Praha, 2000
HISTORIA O ŽIVOTU DOKTORA JANA FAUSTA, nakladatelství Academia, Praha, 1989
KNIHA O FAUSTOVI,, nakladatelství Mladá fronta, Praha, 1982
TAROT, KLÍČ K INICIACI, Pierre de Lasenic, nakladatelství Trigon, Praha, 1996

-------------------------------------------------------------

Tento text byl poprvé publikován v roce 2004 na http://www.rota.cz. Po zániku této stránky jsem ho přemístila na mou současnou domovskou stránku http://www.horevklub.org/.


V září roku 2004 vyšel tento text také v tištěné podobě v časopise Mysteria Tajemna.


V současnosti je text také publikován na stránce:
KOKROUČ (http://www.kokrouc.estranky.cz/clanky/magie/johann-faust-a-jeho-vzkaz-pro-budouci)